Magda Berkyová: Bůh to nevzdává (báseň)
Člověk má všechno, co mít má
Hlavu, tělo, nohy, ruce
A tím vším měl by chválit
Oslavovat svého Tvůrce!
Oči však dávno nevyhlíží
Kdy se vrátí jejich Pán
Možná, že už ani neví
K čemu že nám byl zrak dán
Ústa už Bohu nezpívají
Jazyk ztratil lásky cit
Neumí chválit svého Pána
Lépe jde mu zlořečit
Dlaně se k nebi nevzpínajú
Každodenní modlitbou
Raději sevřeny v tvrdou pěst
S bližními se rvou
Nohy míří jiným směrem
Než do nebeské otčiny
Nekladou se v Boží šlépěj
Znají své vlastní pěšiny…
A srdce už dávno zapomnělo
Nabírat z věčného Pramene
Už nehřeje se Boží láskou
To srdce – je kus kamene…
A přesto, nic není beznadějné
To se jen zdá, že Bůh v nás prohrává
Ale jeho vroucí láska
Nikdy to s námi nevzdává
Uzdraví srdce, napraví oči
Poradí nohám, kudy jít
Aby spolu – Bůh a člověk
Zase mohli žít…
Vyšlo v časopise Prameny zdraví, č. 5/2018, s. 25.
Comments are closed.